Letošní 100. ročník závodu Rolex Fastnet Race, který odstartoval 26. července z anglického Cowes, přinesl rekordní účast 444 lodí. V porovnání s předchozími ročníky panovalo klidnější počasí, a tak byl letošní závod nejen o fyzické odolnosti, ale kladl důraz i na mentální sílu a taktiku.
Na startu nechyběli ani Češi, kteří se mezi světovou jachtařskou elitou rozhodně neztratili. Skvělý výkon předvedla česko-francouzská posádka skippera Milana Koláčka v kategorii Class 40. Cílem ve francouzském Cherbourgu projeli na skvělém 4. místě, jen 12 minut za vítězem. O nespravedlivé penalizaci, která Milana v oficiální výsledkové listině odsunula na 12. místo, už bylo napsáno dost – skutečností ale zůstává, že Milan se svojí posádkou předvedl precizní výkon a zabojoval o medailové pozice.
Přinášíme Ti rozhovor, ve kterém Milan otevřeně mluví o přípravách, samotném závodě, atmosféře ve startovním i cílovém přístavu i o tom, co považuje za klíč k úspěchu.
Foto: (c) Milan Koláček. Použito se svolením autora.
Ahoj Milane, ještě jednou gratulujeme ke skvělému výkonu Rolex Fastnet Race. Je jasné, že takový výsledek nepřijde jen tak, ale je potřeba se důkladně připravit. Jak probíhala příprava na závod u Tebe – trénink, rozbor minulých závodů, meteorologie a tak podobně?
Přípravy u mě probíhají v podstatě na každý závod téměř stejně, letos nyní s tím rozdílem, že nás na ty přípravy bylo víc, tak bylo jednodušší rozdělit si role a práci. Hodně mi pomáhal Milan Tomek s Pavlou, kteří obstarali takové ty běžné věci, který jsou potřeba připravit a které zaberou čas, jako nachystat jídlo a vodu, pomoc připravit loď a logistiku, zajistit ubytování, zjistit, jaký je roadbook, a co je potřeba zařídit před závodem. Tím mi odpadla značná část práce a mohl jsem se více soustředit na ten závod samotný – meteorologii, strategii, přípravy waypointů, navigace jako celku, sledování počasí a to, aby loď byla technicky připravená, protože zatím to pořád dělám víceméně sám.
Ohledně tréninků, já jsem bohužel letos dostal loď poměrně pozdě oproti ostatním závodníkům, takže jsem potřeboval strávit nějaký ten čas na vodě, s více tréninky a speed testy s ostatními. Přiznám se, že ještě pořád hledám optimální trimy na některé kurzy, kde jsem prostě neměl dostatek příležitostí tu loď detailně poznat a přijít na ten její stoprocentní potenciál, což právě vyžaduje ten čas na vodě, který jsem měl zatím limitovaný. Letos jsem od začátku sezóny odjel už tři závody a bylo to hodně intenzivní (přesuny mezi závody, přípravy před závody, člověk tam většinou musí být 7 až 10 dní dopředu, podle toho jak velký je ten závod), takže to zabírá taky spoustu času. A mezitím se člověk snaží napasovat nějaké ty tréninky, které jsou buď organizované nebo ne. Těch organizovaných jsem se letos zúčastnil jenom devětkrát a jednoduše jsem nastoupil do projektu relativně pozdě oproti svým konkurentům.
Děláš si rozbory z minulých závodů?
Rozbory z minulých závodů spíše nedělám. Spíš má člověk nějaké zkušenosti z předchozích závodů a je z nich nějakým způsobem poučený. Ale každý závod je trochu jiný a vždycky strašně záleží na podmínkách (kdy se startuje, jaké jsou proudy, jaké bude počasí) a to v podstatě hraje největší roli při výběru celé strategie. Ale samozřejmě také záleží, kde v závodním poli se člověk nachází, zda zkusí někde zariskovat, nebo zda se radši konzervativně drží s ostatními.
V čem byl podle tebe 100. ročník jiný než předchozí ročníky?
Myslím si, že 100. ročník byl v podstatě stejný jako ostatní ročníky s tím rozdílem, že poslední dva, možná i tři ročníky foukalo hodně na startu a jelo se přes dvě silné fronty a poslední ročník jsem jel double handed. Letošní 100. ročník byl oproti ostatním přívětivější v počasí, ale jinak je to taková klasika. Většinou je to na stoupačku k Needles – což je taková tradice – a ze začátku proti proudu, pak s proudem, co si pamatuji za ročníky, které jsem jel.
Foto: (c) Milan Koláček. Použito se svolením autora.
Jaká byla atmosféra a program v místě startu závodu v Cowes a později v cílové destinaci v Cherbourgu?
V Cowes, tak tam jsou samozřejmě Angličani, kteří rádi paří, mívají stany, a před závodem tam bývá super atmosféra. Je to prestižní závod, kde se sejde strašně moc jachtařů dohromady, takže je po sociální stránce super se tam potkávat.
My jsme vyjeli z Cherbourgu, stejně jako většina lodí Class 40. Je to pro nás snazší z hlediska logistiky, parkování a vyřizování stání – a tak vyjíždíme brzy ráno nebo v noci z Cherbourgu a přejedeme rovnou na samotný start závodu. Takže člověk ani nestaví v Anglii. Tak jsem jel poslední dva ročníky a docela se to osvědčilo. Dělá to tak většina francouzských lodí.
Race Village je otevřená jak v Cowes, tak v Cherbourgu, kde je cíl. Je to takhle poslední ročníky rozdělené kvůli velké účasti Francouzů, různým třídám a pravděpodobně také kvůli omezené kapacitě v přístavech.
V přístavech je také obrovský doprovodný program pro veřejnost. Je to tam super, jak pro děti, tak pro návštěvníky. Všichni se mohou přijít podívat na pontony blízko k lodím. To si myslím, že je hodně zajímavá zkušenost a zážitek. Na stage se představují jednotlivé posádky, probíhá tam řada rozhovorů se závodníky a odborníky, a lidé z řad veřejnosti jim v průběhu mohou pokládat otázky. Je to hodně přizpůsobené a otevřené lidem, aby se dozvěděli co nejvíc informací a mohli být více vtaženi do závodního světa.
Můžeš stručně popsat průběh závodu a co bys příště dělal v závodě jinak?
My jsme viděli, že pojedem na stoupačku až k Fastnetu a se spinakrem zpátky, protože předpověď počasí byla poměrně přesná na nějaké tři dny dopředu. Věděli jsme, že pojedeme na stoupačku nahoru, což je pro mě něco, kde se rozhodně cítím víc pevný v kramflecích. U toho spinakeru dolů, tam ještě pořád hledám stoprocentní nastavení – z toho jsem měl trošičku obavy, abychom zvládli držet krok.
V nějakých podmínkách jsme schopni držet krok dobře, nicméně nové lodě jsou prostě o trošku rychlejší a s tím se nedá nic moc dělat. Ale člověk musí bojovat s tím, co má k dispozici. Loď, na které aktuálně jezdím, je zase rychlejší na bočák nebo na stoupačku. Každá loď má zkrátka nějakou výhodu a nevýhodu, ale ideálně je v závodě potřeba využít silnou stránku lodi a snažit se eliminovat škody nebo ztráty na minimum.
Pak jsme pokračovali na zaďák a myslím že jsme měli dobrou taktiku, protože jsme sice nebyli tak rychlí, ale podařilo se nám dobře využít několik změn větru a v cíli jsme bojovali i o pódium. Vyšlo nám to těsně na čtvrté místo, ale dojeli jsme kousek za prvními třemi posádkami. Takže jsem s tím spokojen.
Co bys příště dělal jinak?
Vlastně nevím. Myslím si, že možná pár drobností, co mě napadá, bych možná změnil, ale asi nic zásadního. Určitě bych si nechal stejnou posádku (smích).
Jaký jste měli režim plavby v závodě, jak a po jak dlouhé době jste se například střídali za kormidlem, jak jste odpočívali/spali a jak máte rozdělené na lodi role?
Režim plavby byl takový, že 1,5 hodiny byl člověk na palubě, zodpovídal za rychlost lodi, za trim a kormidloval, další 1,5 hodiny byl ve “stand-by” režimu a třetí 1,5 hodiny mohl člověk spát. Ten, kdo byl aktuálně stand-by řešil více počítač, AIS, počasí – záleželo, jak to vycházelo. Každopádně strategii jsme řešili všichni dohromady. Stejně tak na manévry jsme byli většinou všichni tři na palubě, abychom byli co nejrychlejší.
Co byl podle Tebe letos největší faktor úspěchu – loď, posádka, štěstí, nebo příprava?
Největší faktor úspěchu… nevím, asi to, že jsme byli dobrá posádka. Adrien je špičkový navigátor, Pierre je špičkový trimmer, hezky nám to spolu fungovalo a byli jsme dobře připraveni. Faktor štěstí? Myslím si, že štěstí přeje připraveným. Že v takovémhle závodě to není o štěstí, ale je to o tom, kdo jak jede. Samozřejmě člověk může mít trochu někde smůlu nebo štěstí, jako to bylo třeba v našem případě, kdy jsme najeli do řas a ztratili půl míle až míli, ale to je součást hry a může se to stát každému. A co se týče technického stavu lodi a přípravy, tak byla v podstatě bezproblémová, neměli žádný žádný zádrhel. Ani jsme neudělali žádné středně velké chyby.
Milane, děkujeme moc za rozhovor a přejeme Ti hodně štěstí. Budeme Ti držet palce na Rolex Middle Sea Race v Transat Café L’OR přes Atlantik, i v dalších závodech.