Reportáž z plavby po Kykládách na Pogu 36

O Kykládách, o tipech, co navštívit a o Pogu 36!

Tak už zase letím v letadle zpět z naší sportovní plavby po Kykládách a tak mám trochu času vám sepsat opět alespoň krátký článek z naší plavby. Vyplouvali jsme opět z Olympic Mariny Lavrion, která je perfektní výchozí místo pro plavbu na Kykládské ostrovy. Ti z vás, kdo čtou naše články pravidelněji, ví, že jsem podobnou sportovní plavbu uskutečnil na začátku října minulého roku na nové Beneteau First 36. Článek z podzimní plavby na Firstce 36 byl psán více jako recenze lodi než jako cestopis. Ani tentokrát samozřejmě neopomenu přidat mé pocity z lodi, na které jsme pluli a přidat srovnání s Beneteau First 36, což se docela vybízí. Ale článek více tentokrát zaměřím i na informace související s plavbou, ostrovy, které jsme navštívili, a rady pro ty, kteří se na Kyklády teprve plánují vydat.

Kyklády, jejich umístění, charakter a typické počasí

Pokud se chcete vydat na Kyklády, počítejte s tím, že vzdálenosti mezi ostrovy oproti plavbě například kolem Lefkády jsou větší a jachting tu je obvykle náročnější než u Řecka, které je „pokračování“ Jadranu (Korfu, Lefkada, Kefalonie či Zakynthos).

Kyklády se rozprostírají východně až jihovýchodně od Atén a dají se rozdělit na západní a východní část. Mezi hlavní ostrovy západních Kyklád můžeme lze zařadit od severu k jihu ostrovy Kea, Kythnos, Serifos, Sifnos a Milos. Mezi východní Kyklády patří ostrovy Andros, Tinos, Syros, Mykonos, Paros, Naxos, Amorgos, Ios, Santorin, Astypalea.

Kromě větších vzdáleností mezi ostrovy je pro Kyklády také typický vítr Meltemi, který přes ostrovy vane obvykle v letních měsících (běžně začíná vanout již před létem v průběhu června a končí až po létu v průběhu října). Meltemi je specifické tím, že je to stále vanoucí severní vítr, který v noci neustává a může obvykle dosahovat 20 či 30 uzlů. Jelikož je to vítr, který je poháněn tlakovou níží, která se drží nad Tureckem, tak na přesném směru větru záleží dle toho, kde se v rámci Egejského moře nacházíte. Pokud plujete po Kykládách, pravděpodobně Meltemi bude foukat na většině kykladských ostrovů severovýchodním směrem. Na východ od Kyklád směrem k Turecku se vítr mění na severní až na severozápadní. Dle denní doby i měsíce, v kterém plujeme, může měnit svou intenzitu. Jelikož Meltemi ale vane obvykle na Kykládách stále stejným směrem, musíte tento fakt brát v úvahu při plánování vašich plaveb. Směrem na jih to pluje krásně s větrem, ale nezapomeňte myslet také na návraty, které se odehrávají proti větru.

Pokud vám vane na Kykládách Meltemi, lze pro odpočinek od vytrvalého a často silného větru využít „úniku“ na ostrovy v Saronském zálivu, které jsou od Meltemi přeci jen částečně odstíněny.

V oblasti Kyklád můžete očekávat méně lodí, méně turistický charakter ostrovů a méně „komerce“, což je u mě osobně přesně to, proč mám ostrovy Kyklád tak rád a s oblibou si je opakovaně vybírám.

V předchozích řádcích jsem vám krátce popsal můj pohled na Kyklády a jejich charakter. Nyní se ale již pojďme vrhnout na naši plavbu, z které se právě vracím. Popíši vám ji dokud to mám ještě čerstvě v hlavě. Má paměť je jednak špatná a znám se, že s větším odstupem času bych se do tohoto článku už nepouštěl s takovou chutí, jako nyní.

Olympic Marina Lavrion

Naše plavba začíná v Olympic Marině Lavrion, která je ideální výchozí bod svým umístěním pro plavbu na Kyklády. Druhá alternativa je větší a známější Alimos Marina v Aténách, ale z té musíte urazit cca 30 NM navíc oproti marině v Lavrionu. Olympic Marina Lavrion je moc milá – není ani velká, ani malá. Marina je vybavena staršími, ale funkčními sprchami a záchody, u mariny najdete příjemnou restauraci, kde si můžete dát po příjezdu točeného Kaisera i oběd. Součástí mariny je i benzínová pumpa, kde se nachází velice dobře ofendrované molo, kam se najíždí bokem, a tak se nemusíte zas tolik bát čerpání nafty i v silnějším větru. V marině je také malý obchod, ale pro větší nákupy bych doporučil vyrazit přímo do města Lavrion, které je vzdálené cca 15 minut od mariny. Obchod v marině je přeci jen dražší a není tam tolik jídla na výběr jako například v obchodě My market, kde obvykle jídlo na plavbu nakupujeme (https://maps.app.goo.gl/gjZ7Wv2s1cJcK11k7). Já se obvykle domluvím s posádkou, že část jede na nákup, část jde přebírat loď a tak neztratíme tolik času.

Olympic Marina Lavrion je poměrně dobře krytá a je vybavena mooringovými stáními. Její nevýhoda je, že pro vyplouvání mezi moly není příliš mnoho místa a tak tu není žádná ostuda si zavolat na kanálu č.9 o asistenci při vyjíždění – přijede pán s gumákem, což je bezplatná služba mariny, a velice šikovně a citlivě vám pomůže zatlačit do přídě vaší lodě. U velkých lodí kolem 45 až 55 stop je to zde díky málo místa téměř nutnost. Z podzima si pamatuji, že mě charterová společnost Dynamic Sailing, od kterých jsme měli půjčenou First 36, dokonce upozorňovala, že bez ohlášení na kanálu č.9 nemám vyplouvat (pozn. ohlášení vyplutí automaticky neznamená, že vám přijede gumák odstrčit špičku, o to si musíte výslovně požádat). Některé charterové společnosti v marině budou trvat na tom, že na konci vaší plavby si zaplují s lodí sami. Jak to funguje? Ohlásíte se při připlouvání k marině, buď k vám přijede gumák a skočí k vám kluk z mariny a zajede si sám a nebo vás nechají zajet bokem k benzínce v marině, což není nijak složité a skočí vám na loď člověk z charterovky přímo na benzínce. My si přebíráme naši loď díky pozdějšímu příletu až kolem 18.hodiny, tak se rozhodujeme pro vyplutí až další den, a tak si procházíme marinu a její okolí.

Naše plavba na Pogu 36, den po dni

První den nám fouká severní vítr o síle cca 25 kts (pozn. ne každý severní vítr na Kykládách je Meltemi, což byl náš případ, ale charakterem byl náš vítr Meltemi celé dva dny poměrně podobný 😉 a my máme přeci skluzové Pogo 36. Tak co to rovnou „nevohnout“ první den na Serifos. Předpoveď slibuje, že se vítr další dny stočí a bude vanout i z jihu, tak návrat nebudou jen ostré stoupačky, takže je rozhodnuto. Genakry, které jsou součástí výbavy naší půjčené lodi, zatím zůstávají v podpalubí. Přeci jen fičí postupně kolem 25 kts a nemusíme plachty roztrhat hned první den při seznamování se s lodí, ne? 😀 Jedeme plnou hlavasku a celou genu na předním stěhu.

Ono ani nejde jet jinak než na celou genu, protože ta není refovací…je sice rolovací, ale na nějaké částečné zarolovávání není stavěná – zkrátka buďto plná nebo žádná…no jo, ale co když teda nechci vést celou genu?…a teď vám prozradím super věc: naše Pogo 36 je vybaveno tzv. Staysailem, což je menší přední plachta nacházející se na vnitřním stěhu, často nazývaným také babystay, který je napnutý mezi předním stěhem a stěžněm. Na tomto „baby stěhu“ je kosatka, která má klasické vytahování výtahem. Tzn. žádné rolování plachty na stěh, ale plachta se na výtahu vytahuje po vnitřním stěhu. To už na běžných „charterových kachnách“ stěží uvidíte 😉 Proč se mi to tak líbí a tak nadšeně o tom píšu? Protože klasické plachty na výtazích jsou mnohem bezpečnější než rolovací systém. Proč? Protože rolování může být v náročných povětrnostních podmínkách náročné až skoro nemožné. Pokud nemáte rolovací kosatku/genu, při nepřízni počasí ji zkrátka uvolníte na výtahu, „strháte“ dolu, přičemž vám pomáhá při stahování nezanedbatelně gravitace. Náš staysail má ještě tu výhodu, že má refování. No dobře, ale jak se refuje přední plachta, která není rolovací? Jednoduše. Stáhnete plachtu částečně dolů po tzv. refovací úroveň, tzn. zmenšíte plachtu popuštěním plachty na výtahu a přebývající volný kus plachty, který by se nám válel na palubě se zespoda plachty ručně sroluje a zaváže předem připravenými provázky v plachtě. Ano pravda, refování přední plachty musí předcházet navázání otěží do jiného oka na zadní straně plachty a uchycení přední části plachty do oka na palubě, což se musí dělat přímo na palubě v prostoru před stěžněm. Při velkých vlnách a silnějším větru je to docela dobrodružná činnost podobná jízdě na horské dráze, kde vás do toho polévají vodou, ale pokud máte offshorovou vestu se systémem Hammar, nemusíte se bát samovolného nafouknutí vesty. Proto na „ostřejší“ plavby za většího větru a ve větších vlnách posádce doporučuji zainvestování do vesty s tlakovým systémem Hammar (např. vestu Helly Hansen…… nebo Spinlock Vito).

Z Lavrionu na Serifos

Zpět k naší plavbě. Z mariny plujeme podél ostrova Kea a Kythnos na plné plachty (tzn. celá hlavní plachta a gena; tzn. celkové oplachtění 74 m2) a dosahujeme na zadoboční vítr rychlostí 9-13 kts. Záleží, jak si zrovna zasurfujeme po vlně. Jízda je to jako na wave windsurfu, kde výrazně zrychlujete z vlny dolu a brzdíte, jak vyjíždíte vlnu nahoru. Princip stejný, jen my to zažíváme místo windsurfu s 36stopou lodí. To se těžko popisuje, to se musí zkrátka zažít. Plujeme v úžině mezi Kythnosem a Serifosem a míříme na východní pobřeží do zátoky s názvem Livadi, která je od severního větru dobře chráněna. Marina je téměř prázdná a tak kotvíme u mola bokem. Na ostrově doporučuji výstup k místnímu kostelíku až na blízký vrchol. Po cestě se setkáváte s typickými bílými domečky s modrými okenicemi a troufám si říct, že výstup a brouzdání uličkami z mariny až na vrchol hodně připomíná známé a tolik opěvované Santorini s tím rozdílem, že Serifos není zas až tak známý a turisty přehlcený, takže tu na vás dýchá opravdu místní řecký život téměř bez turistů. Před výstupem na vrchol se posilníme v místní restauraci. Pak následuje výstup na vrchol, který je cca 250 metrů nad mořem a odměňuje nás krásnými výhledy na přístav pod námi a na okolní ostrovy.

Ze Serifosu přes Paros na Tinos

Předpovídaná síla a směr větru nám určuje, že naše další putování bude směrem na sever. Má totiž vát západní až jihozápadní vítr. Chceme využívat hlavní přednosti a potenciál našeho Poga a tak chceme volit spíše boční a zadoboční kurzy, když počasí dovolí. Předpoveď vychází a tak opět na zadoboční či boční vítr míříme nejdříve na ostrov Paros, kde spíme v severní zátoce. Zátoka na severní straně Parosu s ústředním městem Naousa je velká mělká zátoka, která je ideální k přespání, pokud zrovna nefouká severní vítr.

Z Parosu další den míříme směr ostrov Mykonos, který se rozhodujeme obeplout ze západní strany, kde proplouváme mezi Delosem a Mykonosem. Ostrov Mykonos se stejnojmenným názvem města ze západní strany odhaluje, že rozhodně není tak pustý, jak by člověk mohl očekávat. Na Mykonos létají pravidelné letecké linky a město je plné diskoték a barů. Do přístavu na Mykonosu přijíždějí velké turistické či výletní lodě a centrum je obzvlášť v létě hodně rušné. Legendární diskotéky se ozývají z ostrova Mykonos často až na přilehlé ostrovy. Mykonos bych z pohledu klubů a barů nazval takovou kykládskou Ibizou. Turistický ruch, návštěvnost a oblíbenost tohoto ostrova je dána nejen velkými přijíždějícími výletními loděmi, ale také jeho leteckou dostupností – na ostrově je kousek od města plnohodnotné letiště, kam lítá nemálo leteckých spojů. Kdo preferuje klid, méně turistického ruchu a soukromí, doporučuji přinejmenším nekotvit u hlavního města na západní straně a vybrat si jiné části ostrova. My se u Mykonosu příliš nezdržujeme a pokračujeme dle našeho plánu na ostrov Tinos, který se nachází severozápadně od Mykonosu.

Ostrov Tinos je velmi dobře známý obzvláště svou zrádností při Meltemi, kde by se jeden chtěl za tento ostrov z jihu schovat, ale gravitační větry padající po vysokých svazích se ještě zrychlují a tak na jižní straně dokáží dosahovat vysokých rychlostí. Tinos je proto známý i kvůli vícero potopeným lodím podél jižní straně ostrova. Nám fouká ale jižní vítr, tak míříme na severní stranu ostrova do zátoky Kolombritha. Kromě nás tu kotví pouze jedna malá rybářská loďka a tak si zde užíváme krásný klid u písečné pláže lemované z každé strany skalami. Kotvení je zde na písku a kotva tu drží u běžných charterových lodí dobře. My kotvíme s naším Pogem až na potřetí, protože máme jen 50 m lehčího řetězu než je na charterovkách obvyklé a i lehčí úzkou kotvu, která se nám nechce a nechce chytit. Říkám si, proč je na lodi lehčí úzká kotva. Nevím, zda je důvod čelen umístěný blízko kotevního držáku, který vystupuje i v zasunutém stavu na úroveň konce kotevního držáku. Nakonec se nám ale napotřetí daří zakotvit.

Pokud náš projekt Jachtařka sledujete již déle, asi vám neuniklo, že jsem velký fanda sportovnějších lodí a obzvlášť lodí od loděnice Pogo Structures. Proto vám tu budu nejednou vychvalovat přednosti těchto lodí, které jsou v mých očích jak komfortní, tak strašně zábavné. A rovnou jdu vychvalovat 😀 Hádejte co je na Pogu oproti lehké kotvě a kratšímu a lehčímu řetězu „fičura“, která vám při kotvení hodně pomůže? Ano, je to sklápěcí kýl, který vám konkrétně z ponoru 2,8m za plavby za necelou minutu udělá „katamarán“ s ponorem pouhých 1,2m. S tím je pak radost kotvit na hloubkách kolem 3 metrů. Když kotvíte na takto malých hloubkách, řetěz natahujete pod mírnějším úhlem vůči dnu a tento menší úhel napomáhá lepšímu zahrabání kotvy. S malou hloubkou kotvení souvisí i fakt, že lze dát mnohem větší násobky hloubky. Takže po neúspěšném pokusu kotvit s vysunutým kýlem a tudíž ponorem 2,8m, kýl sklápíme, plujeme hlouběji do zátoky, hážeme kotvu na cca 3 metrech a můžeme si tak dovolit hodit řetězu více než desetinásobek hloubky. Kotva drží i na 1800-2000 otáček a tak uleháme bez jakýchkoliv starostí i přes noční vítr dosahující kolem 25 kts. Já preventivně zapínám kotevní alarm na svém mobilu (používám tento, je po léta odzkoušený, dle mě nej – https://play.google.com/store/apps/details?id=com.webmajstr.anchor&pli=1, vím, že někdy jsem viděl v posádkách i tento konkurenční, který je prý taky dobrý – https://play.google.com/store/apps/details?id=de.whsoft.ankeralarm). Nedávno jsme dávali ven na sociální sítě článek zmiňující 3 top aplikace na kotvení (Anchor Watch, Navily, Savvy Navy).

Tady možná krátká vsuvka ke kotevním alarmům a operačním systémům mobilů: pokud používáte android telefony, mají bohužel tu nemilou vlastnost, že při zhasnutí displeje omezují funkci gps polohy, která je samozřejmě pro kotevní alarmy klíčovou, proto je potřeba mít na androidech stále zapnutý displej, ideálně napojený na powerbanku. V případě zhasnutí displeje začne alarm houkat, protože ztratí gps signál. U Iphonů toto omezení při zhasnutí není, takže můžete zhasnout displej a vše funguje i dále bez problémů. Pokud někdo najde aplikaci, která znemožní omezení gps polohy při zhasnutí displeje, budeme rádi za tento tip, který budeme s radostí dále šířit.

Z Tinosu na Syros

Lehké lodě s genakry mají tu výhodu, že s nimi lze plout i v malých větrech, kdy všichni ostatní motorují. Ale bez větru to stále nejde a genakr se vám již nechce obvykle nafouknout při větru pod 3 kts. A tak nám nezbývá opravdu nic jiného než motorovat. V plánu je Syros a zátoka Foinikas, která je perfektně krytá poměrně dobře ze severu. Večer se má rozfoukat opět kolem 25 kts ze severu a navíc chceme večer vyzkoušet nějakou místní tavernu, tak volíme stání zádí k molu. Pro případ, že by byl vítr silnější než dle předpovědí máme super úkryt – zádí směřujeme na sever, odkud má vítr přijít a foukat celou noc, směrem k severu jsme vyvázáni zadními lany, maximální délka řetězu s kotvou hozena na jih. Zátoka Foinikas je velice vhodná pro stání při severních větrech. Buď lze stát u mola nebo i v zátoce východně od přístavu. Přístav je vybaven dvěma staršími sprchami a záchody. Lze zde dobrat vodu a napíchnout se na elektřinu. Vše se zapíná přiložením předplacené kartičky v minimální hodnotě 10 EUR. A víte kolik jsme platili v tomto malebném přístavu takto v dubnu? Nezapomeňte, že nejsme v Chorvatsku, nýbrž v Řecku! Za stání jsme platili celých 15 EUR! Pořád jsou na světě místa, která vás potěší ☺ Jo a tip na dobrou místní restauraci s výhledem na moře a příjemnou atmosférou, kterou milují i místní – Calmo Mare (link na IG – https://www.instagram.com/calmomare_syros/, web nemají).

Ze Syrosu na Keu

Předpovědi nekecali – přes noc se rozfoukal severák kolem 25kts a vál celou noc a pokračoval i celý další den. V plánu je stoupačka na ostrov Kea do zátoky Vourkari, kde budeme od severáku, který má vát i další dny ve stejné intenzitě, dobře kryti. Stoupačka byla celkem „vostrá“, TWS kolem 25 kts, naše rychlost (BSP) kolem 7 kts (tzn. zdánlivý/pocitový vítr kolem 30 kts, neboli AWS=30 kts). Když cítíte na tváři kolem 30 kts a jedete v tom na stoupačku přes 3 metrové vlny celý den, trochu to přeci jen unaví. „Točíme“ nejsevernější bod ostrova Kea a jak se přehoupneme přes „špičku“ ostrova na severu, tak stáčíme na bočák až zadobok, taháme ven plný plachty a jedeme ve skluzu až před zátoku Vourkari. Po zakotvení v severní zátoce vedle malebné kapličky, otevíráme pivečko a s radostí jíme suchý chleba se salámem a poměrně unaveni myslíme si, že jsme nic jiného v životě nejedli ☺ Jelikož je čtvrtek a pomalu se nám plavba blíží ke konci, naše úsměvy jsou o něco menší. Nafukujeme gumák a s elektromotorem, který máme půjčený společně s Pogem, plujeme na pláž a vystoupáme k majáčku z 19. století, který stojí na úpatí ústí do této zátoky. Po návratu z majáčku večeříme na kotvě, protože klasika – zbývá jídlo a nechce se nám vyhodit a tak oželíme návštěvu Tavernu.

Z ostrova Kea návrat do Lavrionu

Fouká nám severní vítr, dnes ale není „krutý“ a tak se za větru cca 15 kts na bočák přibližujeme na západ k Lavrionu. Taháme ještě naposled Code0, který nás baví tak, že si s ním ještě zajíždíme po větru i s vědomím, že to všechno budeme muset na plachty stoupat k Lavrionu zpět. Co vám budu povídat, zkrátka se nám nechce zpět. Po zabalení Code0 a nastoupání k Lavrionu, vše balíme, voláme kanál č.9 a vjíždíme do mariny, balíme a frčíme do Atén, kde prožíváme krásný večer plný samých pochutin a dobrého piva a vína. V sobotu dáváme poslední presíčko před rozloučením se s částí posádky a my zyblí máme čas vystoupat na vrcholek Lykavittos, který se tyčí ve výšce 277m nad městem. Těžko budete v celé Evropě hledat lepší výhledy z přírodního kopce, než je tomu v Aténách z Lykavittosu. Pro toho, kdo si nechce dát do těla při výstupu a sestupu, tak může využít podzemní lanovky, která jezdí skrz tento kopec.

No a to je z tohoto super týdne vše. Nevím, jak to máte vy, ale u mých plaveb často řekne někdo na začátku/v půlce týdne nějakou hlášku, vtípek nebo společně něco zažijeme, nastartujeme každodenní „zvyk“ a tato věc se často vyne celým zbytkem plavby. Máte to občas taky tak?

Naší plavbu provázely suprové historky obzvláště jednoho našeho člena posádky z jeho mladých let (měl štěstí, že vlastně své mládí přežil :D). Takže jeho historky se vynuli naší plavbou a pak jsme najeli takový hezký moment, kdy doplujeme po celodenní plavbě do zátoky, hodíme kotvu, otevřeme si pivka a pustíme si C’est la vie od Káji Gota (řecky: Karolos Gottos). Tuto plavbu provázela od cca půky týdne právě tato písnička, která se pak stala tradicí po doplutí a zakotvení ž do konce našeho charteru. Unaveni, pojídající suchý chleba s kouskem salámu a sýrem, přesvědčeni po náročném dni, že je to to nejlepší jídlo, co jsme kdy jedli, popíjející řecké pivo, ideálně značky Kaiser, ne Manos a poslouchající c’est la vie při pozorování rozléhajících se kopců kolem zátoky s vědomím, že v tu chvíli vám fakt nic nechybí (obzvlášť ne práce a návrat do všedního kolečka našich obvykle podnikatelských životů plných stresu, povinností a zodpovědnosti).

Na konci článku bych chtěl poděkovat mé posádce, která se naznala, ale sedla si dohromady doslova „jak prdel na hrnec“. Kluci, bylo to super a jsem si jist, že každý z nás ze zážitků, co jsme společně zažili, bude nyní žít a těžit z nich energii i dobrou náladu pro náročné pracovní dny i po další týdny. Jměnovitě díky Láďovi a věřím, že si brzy koupí motorku a vyrazíme vyčistit hlavy aspoň na krátký výlet a zvládne pracovní nápor, Martinovi, který na naši plavbu dorazil až z Honkongu a rozhodně se netvářil, že by toho litoval, Markovi, který s Martinem tvořil super dvojku jak v historkách, tak v zajímavých tématech k diskusi, Martinovi, kde bylo hrozně vidno, že si užívá plavby na této lodi za pínou a má rohlík od ucha k uchu, když kloužeme po vlnách nebo rozrážíme vlny na stoupačku. Chlapi, ještě jednou díky a tímto článkem, fotkami a videi doufám, že vám aspoň trochu uchovám malou vzpomínku na naši plavbu a když bude chuť či potřeba stress-relief, tak si nějakou pasáž článku třeba znovu přečtete a připomenete si společné zážitky.