Nechtěný suvenýr z Řecka
V září 2025 jsme se s posádkou vydali do Řecka na týdenní plavbu Saronským zálivem. Start jsme měli z Korfosu, kde v sobotu během přebírání lodě a nějakých oprav posádka využila volný čas a šla se koupat na místní pláž před Farosem. Pohledem na ostatní koupáky a zhodnocení, že nikdo nemá boty do vody, se i moje posádka rozhodla koupat bez bot. Bohužel si Lenka vytáhla černého Petra a během chůze se jí po jednom kameni svezla noha a plnou vahou stoupla na ukrytého ježka. V noze zůstalo několik bodlin a zpočátku to vypadalo, že se to podaří vyřešit.
Na Korfosu kotvil jeden ochotný jachtař (jméno si bohužel už nepamatuji), profesí zvěrolékař, který nám pomohl – poradil zasažené místo polévat či máchat v silném octu, který nám také věnoval. Moc děkujeme! Touto cestou jsme to brali za uzavřené s tím, že budeme polévat octem, krýt a bodliny se tím pádem rozpustí nebo alespoň změknou a půjdou vytáhnout.
Bohužel zlom nastal v neděli, kdy noha opuchla a to nejen chodidlo, kterým si na ježka šlápla, ale i nárt, kde se objevily změny barvy kůže a indikovalo to možný zánět. V ten moment jsem kontaktoval mnohým známého jachtaře a současně i lékaře letecké záchranky Vojtu Vajdíka, naposílal mu fotky a požádal o radu. Ta zněla jasně – počínající zánět a potřeba tedy nasadit antibiotika a ideálně vyhledat lékaře.
V neděli jsme kotvili na ostrově Moni, odkud jsme to měli hodinku plavby na Aeginu. V neděli večer se Lence značně přitížilo a to nejen co se týče nohy, ale zhoršil se i celkový stav. Proto jsme v pondělí ráno okolo 7. hodiny ranní vypluli směr Aegina. Vyvázali jsme se k molu, objednali taxíka a Lenka v doprovodu Marušky a Petra odjela do nemocnice.
Řecké ostrovní zdravotnictví
Po příjezdu do místní nemocnice se po nějaké době dostali na řadu. Personál si nohu prohlédl a následně sdělili, že neví co s tím, nechtějí s tím mít nic společného a Lenku poslali na dermatologii. Postižené místo alespoň sterilně překryli.
Na dermatologii Lenka dostala od „lékaře“ recept na nějakou vodičku, mastičku a pokyny, jak to má aplikovat + informaci, že kdyby to nepomohlo, ať začne brát antibiotika. Na žádost o recept na antibiotika bylo ale odpovězeno, že on je jen mastičkář a nemá oprávnění psát na antibiotika recepty. Jakože co? A kde je tedy máme vzít? Pán odpověděl, že v nemocnici. Ale sám nijak nenavrhl řešení, jak je získat, kde na ně získat recept atd. Naštěstí Maruška, která byla v ordinaci s Lenkou, se nedala a začala pokládat otázky a rady typu „tak nám napište, co nám mají předepsat v nemocnici“, „zavolejte do nemocnice, ať o nás ví a vědí, co nám mají napsat do receptu“, „Koho máme v nemocnici shánět?“ a podobné. Díky tomu pán mastičkář konal a informoval personál nemocnice. Ještě před odchodem si děvčata musela říct o to, aby nohu alespoň překryl, načež jeho pohledy směřovaly do odpadkového koše, kam vyhodil původní krytí. Maruška včas odhalila jeho nápad a ještě, než ho stačil realizovat, se rázně ozvala, ať na to ani nemyslí a překryje jí to sterilně novým krytím. Což nakonec udělal.
Holky s Petrem se pak taxíkem zase otočili do nemocnice a získali potřebný recept, vyzvedli vše potřebné v lékárně a mohli jsme se sejít na lodi.
Průběh léčby a plavby
Po návratu na loď jsme okamžitě zahájili léčbu a mazání dle pokynů. Mezitím jsem byl v neustálém kontaktu s Vojtou a diskutoval s ním, co Lenka může a nemůže, co pomůže anebo co by jí mohlo přitížit.
Mezitím se na nártu nohy rozjel silný zánět, zespodu ta noha zvrásněla a vypadalo to jako zmokvané, ale bylo to tvrdé a pevné. Místa, kde zůstaly bodliny, jsme opatrně propichávali jehlou, desinfikovali, kryli, chladili. Celé pondělí jsme zůstali na Aegině, půjčili auto a udělali si výlet po ostrově. Zůstali jsme do úterý, kdy jsme následně pokračovali v plavbě dál, ale pořád tak nějak v dosahu civilizace, „kdyby náhodou něco“.
Noha se v průběhu postupně celkově zhoršovala, bolest někdy lepší, někdy horší. Lenka ale nakonec zvládla celou plavbu bravurně a i přesto, že si nemohla plnými doušky vychutnávat koupání a pobyt na sluníčku, tak si to v rámci možností užila. Když jsme se vyloďovali a potřebovali někam jít, tak Lenka hopsala po špičce, kde jí to nebolelo a byla tak alespoň částečně mobilní. Samozřejmě měla plnou podporu všech a kdykoli bylo potřeba, každý člen posádky ochotně pomohl podepřít, nadlehčit apod.
Po plavbě
Plavbu jsme nakonec úspěšně zvládli, ale na Lenku čekalo ještě další dobrodružství. Ještě před odletem do Řecka si s Maruškou rezervovaly pár nocí v Athénách s tím, že si je projdou. Ani zranění ji neodradilo; holky vymyslely vystřižení díry do vložky boty tak, aby se noha opírala jen špičkou a patou, díky čemuž se mohla poměrně dobře pohybovat. Athény se tedy zvládly a po návratu do ČR Lenka hned navštívila nemocnici. Kvůli tomu, že se noha přestala „máchat“ ve slané vodě a tím se přirozeně desinfikovat, noha začala v místech bodlin hnisat a samozřejmě i víc bolet. Proto musela navštěvovat nemocnici co 2 dny na čištění rány, postupné vytahování zbytků bodlin, převazy.
Dostala nějaké další léky, mastičky, berle. V podstatě ještě v lednu 2026 noha nebyla zcela v pořádku a nějaké stopy si ponese už asi navždy. V červnu 2026 se má noha tak, že Lenka občas cítí v místě mravenčení a otupění. Stejně tak nárt nohy nese stopy po zánětu a je zbarven do červena.
Poučení
Pravděpodobně se jednalo o ježka se silným jedem anebo o ježka mrtvého, ve kterém už probíhaly nějaké „posmrtné změny“ a ty způsobily tyto problémy. Nejsem na ježky odborník, tak to berte jen jako domněnku.
Co si z toho vzít? V neznámých vodách už do vody, kde budu chodit bos, výhradně s botami do vody. A to nejen v Chorvatsku, ale i kdykoli jinde, protože skutečně nikdy nevíte, kde co čeká. Určitě se nespoléhat, jako my, na ostatní plavce, kteří se koupou bez bot.
Dále cestovat určitě vybaveni lékárnou a nezapomenout na dostatek desinfekce a širokospektrální antibiotika. Zde mohu říci, že když jsem se chystal na jinou plavbu s dětmi, kde jsem vybavení lékárny bral skutečně vážně, tak moje obvoďačka, po sdělení charakteru plavby a složení posádky, velmi ochotně napsala recepty na léky. Určitě se tak nebojte svého lékaře požádat i o recepty a o léky na předpis.
Na závěr ještě jedno velké poděkování ochotnému jachtaři na Korfosu, který se nám snažil pomoct a ochotně věnoval silný ocet. Zároveň také velmi děkuji Vojtovi, který i přesto, že byl na plavbě v Irsku, se ochotně snažil na dálku pomoct a radil nám, co můžeme a co ne. Oběma moc děkujeme!
Všem přeji klidné plavby a hlavně bez škod na zdraví!
Jakub Hacek Janeček